Alfabét (takože abeceda, azbuka) (st-grečsky ἀλφάβητος) — forma pismennosti, ktora osnovana na standardnoj sbirkě znakov. V alfabetu oddělne znaky oboznačajut fonemy jezyka, ače jednoznačny odpovědnik zvuka bukvě ogledajut rědko i imaje privyčaj utračati se v procesu razvivanja ustnogo jezyka. Alfabet odličaje se od piktografičnogo (ideografičnogo) pisanja, kde znaky oboznačajut pojetja i od morfemnogo i logografičeskogo pisanja, kde znaky oboznačajut oddělne morfemy ili slovesa.
- Konstanto-vokalične alfabety — bukvy oboznačajut samoglasky i soglasky.
- Konstantne alfabety — bukvy oboznačajut soglasky, samoglasky mogut oboznačati se s pomočju diakritičnyh znakov.
- Silabične alfabety — bukvy oboznačajut slogy, čto vyše silaby s jednakoju samoglaskoju, ale različnymi samoglaskami mogut oboznačati se blizkymi znakami, ili mogut byti vpolně raznymi. Vo vuzkom smyslu može ne čisliti se alfabetom.
Upotrěbjenje znakov dlja oddělnyh fonem vodi k značnomu oproščenju pisanja vslěd skračenja kolikosti upotrěbjenyh znakov. Takože, poredok bukv v alfabetu javjaje se zakladom alfabetičnogo sortirovanja.
Etimologija
edit
Slovo "alfabet" dějalo se od latinskogo alphabetum. Vprvo strěčaje se u Teptullian-a (155-230 gody) i u sv. Ieronim-a (340-420 gody). Slovo "alfabet" sostavjaje se iz početkovyh grečskyh bukv alfa (α) i beta (β). Nazvy, jednako, dějali se od početkovyh bukv finikijskogo alfabeta — alef ("byk") i bet ("dom").
Alfabety světa
editNajrazširjenějšim alfabetom na světu jest latinica. Ta koristana jest v na vsih kontinentah světa. Kromě latinice koristaje se v Evropě grečsky alfabet (v Greciji i na Kipru) i kirilica. Vse tri izvedene sut posrědnje iz egiptskyh hieroglifov.
V zapadnoj Aziji koristaje se arabsky i hebrejsky alfabet. Oboje sut konstantnymi alfabetami.
Vo vozhodnoj Aziji koristaje se kromě kromě kitajskogo pisanja několiko silabičnyh alfabetov. Japonija imaje kromě kitajskojaponskyh ideogramov (kandži) dva silabične alfabety (hiraganu i katakanu). Korejsky jezyk koristaje alfabet hangul (sěvernokorejsko čosångul). To jest pisanje, v kojom simboly samoglasok i soglasok kombinovane sut v bukvy grafično podobne kitajskim znakom.
